Jak se jímaly prameny: od dřevěných jímek k hlubinným vrtům

Co to vlastně znamená, jímat pramen

Minerální pramen jen tak nevytéká z trubky. V přírodě vyvěrá tam, kde najde cestu puklinou v hornině — často rozptýleně, v bažině, v rašelině nebo v potoční nivě, kde se mísí s obyčejnou podzemní a povrchovou vodou. Jímání (odborně kaptáž) je umění takový vývěr zachytit: oddělit minerální vodu od prosté, udržet její složení i vydatnost a přivést ji tam, kde se dá pít nebo použít ke koupeli.

Historie mariánskolázeňských pramenů je proto i historií techniky. Začíná se dřevěnými jímkami a kamennými obklady, pokračuje cihlovými kužely a kameninovými rourami a končí vrty hlubokými desítky i stovky metrů. Faktům v tomto článku se věnuje historik pramenů Jaromír Bartoš v knize Minerální prameny v Mariánských Lázních k pitné léčbě z roku 2018.

Křížový pramen: dvě stě let hledání stálé vody

Křížový pramen patří k nejdéle využívaným pramenům ve městě; první písemné doklady o pitných kúrách pocházejí už ze začátku 17. století. Jméno mu dal tepelský lékárník Damián Schulz. V roce 1749 začal vodu odpařovat a získanou sůl prodával pod jménem Sal Teplensis v širokém okolí. U pramene nechal vztyčit dřevěný kříž — a podle něj se pramen jmenuje dodnes. Tehdy také proběhla první známá úprava: okolí se vyčistilo, povrchová voda se svedla stranou a vývěr se obložil plochými kameny.

První řádné jímání provedl roku 1790 klášterní lékař Jan Josef Nehr: osmibokou dřevěnou jímku osadil věncem z leštěného hadce. Nedaleko tehdy vyvěral ještě takzvaný Dávivý pramen s podobnými účinky, ale nejímaný a znečištěný. Roku 1818 byl zasypán a nad Křížovým pramenem vyrostl reprezentativní pavilon na jónských sloupech.

Vydatnost ale kolísala, protože se výstupní cesty zanášely. Nejrozsáhlejší úprava přišla v letech 1911–1913: starý pavilon šel k zemi, zemina se odkopala do hloubky čtyř metrů a na ploše dvou set čtverečních metrů se cínovými trychtýři zachytilo přes 36 vývěrů. Voda z nich tekla do sběrné nádrže a odtud do přelivné vázy.

Ani to nestačilo. Roku 1936 se poprvé sáhlo po vrtech — Křížový I v hloubce 17,4 m, Křížový II ve 30 m a Křížový III ve 45 m. První vrt v roce 1945 zcela zapadl, druhému klesla vydatnost na pouhých 0,29 litru za minutu. Největší vydatnosti, 3,3 l/min, dosáhl pramen v roce 1953, o dva roky později ale prudce poklesl a začal přerušovaně vyvěrat. V letech 1955–1956 se proto vrty I a II zatěsnily, vrt III pod kupolí pavilonu se převrtal na větší profil a před bustou lékaře Nehra vznikl nový vrt IV do hloubky 83,5 metru. Tato úprava podle knihy slouží beze změn dodnes.

Ambrožův pramen: dřevo, kamenina, cihla

U Ambrožova pramene je vidět, jak se měnil materiál. Roku 1807 dostal jímání do dřevěného pažení, jak bylo tehdy obvyklé, a to vydrželo až do roku 1911, kdy ho nahradily kameninové roury. V roce 1926, po výrazném poklesu obsahu železa, se v hloubce sedmi metrů odkryly tři skupiny vývěrů; zachytilo je kuželovité jímání z ostře pálených cihel a tři trubky je vyvedly do přelivných váz. Více o prameni lásky v díle série Slovo lékaře o Ambrožově prameni.

Ferdinandův pramen: sůl pro krále

Ferdinandův pramen je nejstarší písemně zaznamenaný pramen Mariánských Lázní. Zmiňuje ho listina krále Ferdinanda I., v níž žádal tepelského opata o vzorky vody k rozboru — král doufal, že jde o ložisko kuchyňské soli, která Českému království chyběla. Vývěr měl dlouho podobu zamokřené bažiny s výkvěty minerálních solí. Prvního řádného zachycení se dočkal až roku 1819, dřevěnou šachtou hlubokou 6,5 metru; tehdy také dostal jméno po králi, do té doby se mu říkalo prostě úšovický.

Od roku 1869 se voda čerpala do Nových Lázní a o rok později i na kolonádu. Čerpání ale rozkolísalo složení a pramen se mísil s prostou vodou. Průzkumné práce v letech 1922–1930 proto zachytily ve zřídelní oblasti osm nových pramenů; Ferdinand I. je jímán vrtem hlubokým 20,5 metru.

Karolinin pramen: kolonáda, která se posunula

Karolinin pramen byl objeven roku 1809 při úpravách promenády mezi Křížovým pramenem a Centrálními lázněmi; nejdřív se mu říkalo prostě Nový. Dnešní jméno dostal v roce 1819 na počest císařovny Karolíny Augusty. Nad pramenem stál od roku 1811 altánek na osmi korintských sloupech, který v roce 1872 nahradila zvýšená dvoukřídlá kolonáda.

Zajímavé je, kam voda tekla: po obnově jímání se nevyvedla na kolonádu, ale potrubím do Nových Lázní ke koupelím. Tak to zůstalo i po novém jímání do hloubky 11 metrů v roce 1929 — na kolonádu se pramen vrátil až v roce 1981. V letech 1986–1990 pak celou kolonádu čekala rekonstrukce: stará stavba z roku 1872 byla zbořena a na jejím místě vznikla replika, posunutá o 12,8 metru blíž ke Křížovému prameni. Původní vývěr připomíná jen symbol v kamenné dlažbě.

Rudolfův pramen: z louky do vrtu

Rudolfův pramen začínal jako Luční pramen na loukách úšovických sedláků. Jméno korunního prince Rudolfa dostal v létě 1867, po jímání mělkou boční jímkou. V roce 1902 se jímání prohloubilo na čtyři metry, v roce 1937 následoval vrt do hloubky nejméně deseti metrů, aby se pramen nemísil s vodou z nivy potoka. Dnes se voda pod jeho jménem stáčí z nedalekých vrtů BJ-36 a BJ-37. Víc o prameni v díle série Slovo lékaře o Rudolfově prameni.

Lesní pramen a Josefův pramen: náhrada z hloubky sto metrů

Lesní pramen dostal první doložené jímání a altán s doškovou střechou v letech 1827–1828. V roce 1869 přišlo nové jímání a nová kolonáda podle návrhu mariánskolázeňského architekta Friedricha Zicklera, poslední rekonstrukce jímání je z roku 1905 — zvonovité jímání v hloubce 6,9 metru. Zasklený je pavilon od roku 1956.

V roce 1999 se při rekonstrukci kanalizace pramen kontaminoval a pití z něj bylo zakázáno. Hledal se náhradní zdroj podobné vody, a tak byl v roce 2001 v údolní nivě nedaleko Lesního pramene proveden vrt HV-40 do hloubky sto metrů. Zachytil Josefův pramen, který v roce 2003 získal statut přírodního zdroje. Jméno nese po architektu Josefu Schafferovi, podle jehož plánů vznikly mimo jiné Nové Lázně a společenský sál Casino. Lesní pramen je podle knihy z roku 2018 opět nezávadný; proč ho pít přímo u pramene, vysvětluje díl série Slovo lékaře o Lesním prameni.

Mariin pramen: bazén, ve kterém není voda

Mariiny prameny jsou zvláštní tím, že z nich nevyvěrá hlavně voda, ale plyn — oxid uhličitý. První zpráva pochází z roku 1609, jméno Mariin se objevuje od roku 1766. Pověst vypráví o vysloužilém vojákovi, který na blízký strom připevnil obraz Panny Marie z vděčnosti za uzdravení chromých nohou.

Vývěry byly zpočátku jen ohrazené dřevěnými kládami, takže tvořily malý bazén s probublávající vodou. Největší úprava proběhla v letech 1929–1932: v šachtici 22 × 6 metrů se zachytilo šest vývěrů Marie I až VI, pět z nich s odlučovacími válci na plynný oxid uhličitý. Vedlejší bazén s prostou vodou, která hydrostatickým tlakem vytlačovala minerální vodu do válců, byl na konci 80. let zasypán. V roce 2006, po havárii dožilé střešní konstrukce, se z technického prostoru stal plynový bazén — a z něj se plyn čerpá k procedurám dodnes. Jak se oxid uhličitý v lázních používá, popisuje stránka CO₂ terapie.

Antonínův a Balbínův pramen: pro radost i ke koupelím

Ne každý pramen sloužil k léčbě. Antonínův pramen znali obyvatelé Úšovic odedávna; v roce 1933 ho zachytili u náspu železniční trati a přivedli do pitné vázy na úšovickou náves. Nad vázou pak v roce 1986 postavil architekt M. Brixa moderní zastřešení. Pramen se pije jen tak, pro osvěžení.

Balbínův pramen se objevil v roce 1853 při odklízení rašeliny: tři vývěry se zachytily do mělkých dřevěných jímek a byly spíš výletním cílem než lékem. V roce 1921 se voda zachytila do perforovaných kamenných rour a svedla potrubím do Nových Lázní k uhličitým koupelím.

Tři století v kostce

Rok	Co se stalo
1749	Lékárník Damián Schulz vyrábí z Křížového pramene sůl Sal Teplensis a staví dřevěný kříž
1790	Jan Josef Nehr provádí první řádné jímání Křížového pramene
1807	Ambrožův pramen dostává dřevěné pažení
1819	První zachycení Ferdinandova pramene; Karolinin pramen dostává jméno
1867	Luční pramen se mění na Rudolfův
1869	Nové jímání a Zicklerova kolonáda u Lesního pramene
1911–1913	Cínové trychtýře zachycují přes 36 vývěrů Křížového pramene
1926	Cihlové kuželovité jímání Ambrožových pramenů
1929–1932	Šest vývěrů Mariina pramene s odlučovacími válci
1936	První vrty u Křížového pramene
1955–1956	Vrt Křížový IV do hloubky 83,5 m
1986–1990	Replika kolonády Karolinina pramene
1999–2003	Kontaminace Lesního pramene, vrt HV-40 a Josefův pramen
2006	Plynový bazén Mariina pramene

Kdo chce prameny poznat na vlastní kůži, najde praktické karty v přehledu pramenů, souvislosti na stránce Minerální prameny a to, jak se z pramenů pije, v průvodci pitnou kúrou. Příběh stavby, pod kterou se dnes u pramenů prochází nejvíc hostů, vypráví Historie kolonády.

Zdroje

Studie a oficiální dokumenty, o které se článek opírá. Náš obsah nenahrazuje lékařskou radu.

1. Bartoš J.: Stručná historie minerálních pramenů v Mariánských Lázních. In: Bartoš J., Nečasová D., Knára P.: Minerální prameny v Mariánských Lázních k pitné léčbě. FORNICA graphics, 2018, ISBN 978-80-87194-54-6 — Letopočty, hloubky jímání a vrtů a jména osobností v tomto článku pocházejí z této kapitoly. Stav jímání popisuje k roku 2018.

1

2

3

Co vás trápí?

Pohybový aparátDýchací cestyTrávení a metabolismusKardiovaskulárníLedviny a močové cestyStres a vyhořeníKožní onemocněníRehabilitace

Další