Historie Mariánských Lázní

Od pramenů k lázeňskému městu

Minerální prameny v okolí dnešních Mariánských Lázní znali po staletí řeholníci z nedalekého premonstrátského kláštera Teplá, založeného roku 1193 šlechticem Hroznatou. Křížový pramen je v klášterních análech poprvé zmíněn roku 1749 jako „slaná kyselka“; téhož roku u něj byl vztyčen dřevěný kříž, podle něhož dostal jméno. O systematické zkoumání pramenů se koncem 18. století zasloužil klášterní lékař Josef Jan Nehr, který u Křížového pramene v letech 1805–1807 postavil první zděný dům pro lázeňské hosty. Jeho práce pomohla přesvědčit tepelský klášter, aby začal místo upravovat pro lázeňské hosty.

Jméno Mariánské Lázně nese místo od roku 1808. V roce 1812 vznikla z rozhodnutí opata Karla Kašpara Reitenbergera samostatná obec a 6. listopadu 1818 byly Mariánské Lázně prohlášeny veřejným lázeňským místem. Městem se staly 29. května 1865 rozhodnutím císaře Františka Josefa I.; městský znak získaly 1. června 1866. Z osady u pramenů se tak během 19. století stalo město s lázeňskými domy, hotely, kolonádami a rozsáhlými parky.

Rozkvět v 19. století

Nové lázně rychle získaly mezinárodní pověst. Hosté přijížděli za pitnou kúrou, koupelemi i společenským životem. Po klasicistní zakladatelské fázi let 1817–1823 přišel zlatý věk města v letech 1870–1914, kdy vznikla velká část staveb, které určují podobu města dodnes: kostel Nanebevzetí Panny Marie (1844–1848), Společenský dům Casino (1867), Městské divadlo (1868), Hlavní kolonáda (1888–1889), Nové Lázně (1896) a hotely podél Hlavní třídy. Železnice spojila město s Chebem, Plzní, Prahou a Vídní roku 1872.

Město přitahovalo panovníky, umělce, vědce i politiky. Goethe navštívil Mariánské Lázně třikrát v letech 1820–1823, Chopin přijel roku 1836, Mark Twain v létě 1891 a britský král Edward VII. sem v letech 1897–1909 zavítal devětkrát. Za jeho přítomnosti bylo 21. srpna 1905 slavnostně otevřeno hřiště golfového klubu založeného roku 1904. Podrobnější příběhy najdete na stránce Slavní návštěvníci.

Město parků a kolonád

Podobu lázeňského centra neurčovaly jen budovy. Krajinný architekt Václav Skalník začal od roku 1817 proměňovat vlhké údolí v otevřený park. Promenády spojily hotely s prameny a vytvořily prostředí, v němž se léčba přirozeně doplňovala chůzí a pobytem venku.

Hlavní kolonáda z let 1888–1889, dlouhá 135 metrů, se stala nejznámějším symbolem města. Nedaleko stojí pavilon Křížového pramene z let 1818–1826 a před kolonádou od roku 1986 hraje Zpívající fontána.

Mariánské Lázně ve 20. století

Ve 20. a 30. letech lázeňský ruch pokračoval; mezi hosty patřili T. G. Masaryk a Edvard Beneš. Obě světové války mezinárodní lázeňský provoz přerušily a za druhé světové války byly Mariánské Lázně lazaretním městem. Poválečné změny obyvatelstva i vlastnictví lázeňských domů proměnily charakter města; lázeňská péče se zaměřila především na pacienty československého zdravotnictví.

Po roce 1989 začala obnova historických budov a postupný návrat zahraničních hostů. Město přitom zůstalo živým lázeňským centrem, nikoli pouze historickou památkou.

UNESCO a současnost

V červenci 2021 byly Mariánské Lázně spolu s deseti dalšími evropskými městy zapsány na seznam světového dědictví UNESCO jako součást památky Slavná lázeňská města Evropy. Zápis oceňuje propojení pramenů, lázeňské architektury, parků a tradic, které formovaly evropské lázeňství.

V roce 2023 bylo oficiálně potvrzeno léčivé klima Mariánských Lázní a město užívá označení klimatické lázně. Vedle minerálních pramenů, zřídelního plynu a rašeliny tak má odborně potvrzené všechny čtyři přírodní léčivé zdroje.

Co z historie můžete navštívit

• Městské muzeum sídlí v domě U Zlatého hroznu z roku 1818, ve kterém roku 1823 pobýval Goethe.
• Hlavní kolonáda připomíná rozkvět města na konci 19. století.
• Nové Lázně z roku 1896 uchovávají historické Římské lázně a Královskou kabinu.
• Společenský dům Casino slouží koncertům, plesům a společenským akcím.
• Městské divadlo nabízí program v samostatné historické budově z roku 1868.