Minerální prameny Mariánských Lázní — Kompletní průvodce
Přes čtyřicet minerálních pramenů vyvěrá přímo na území Mariánských Lázní a další zhruba stovka v jejich okolí. Všechny mají jedno společné: jsou to studené kyselky s teplotou 7 až 10 °C po celý rok, sycené oxidem uhličitým sopečného původu. Jinak se liší — v chuti, v obsahu solí, v tom, kde vyvěrají a k čemu se v lázeňské praxi tradičně používají. Právě tato rozmanitost je základem, na kterém stojí věhlas lázeňského města už přes dvě stě let.
Tento průvodce vám představí nejdůležitější prameny jeden po druhém — kde je najdete, co obsahují, jak chutnají a jakou mají historii. Vezměte si ho s sebou na procházku od kolonády až do lesů nad městem.
Jedno je třeba říci hned na začátku: ke kterému prameni se v pitné kúře postavíte a kolik z něj vypijete, neurčuje tento průvodce, ale lázeňský lékař po vstupní prohlídce. Proč se prameny liší, jak pitná kúra funguje a při kterých onemocněních se v Mariánských Lázních používá, vysvětluje stránka Minerální prameny a pitná kúra. Praktické karty s polohou, otevírací dobou a mapou najdete v přehledu pramenů.
Křížový pramen (Kreuzquelle)
Poloha a historie
Křížový pramen je srdcem Mariánských Lázní — pramen, u kterého historie lázní začala. Místní ho znali odedávna, slávu mu ale přinesl až tepelský klášterní lékař Josef Jan Nehr, který ho koncem 18. století začal soustavně používat k léčbě a prosadil první lázeňské stavby. Kříž, po němž se pramen jmenuje, tu stojí od roku 1749.
Dnes teče Křížový pramen v klasicistním pavilonu u kolonády, který je obřadním středobodem každé pitné kúry. Časně ráno, když se objeví první lázeňští hosté s porcelánovými pohárky, panuje pod jeho kopulí téměř posvátná atmosféra.
Složení
Kyselka s Glauberovou solí — tedy sírano-hydrogenuhličitanová voda s vysokým obsahem sodíku a přirozeným oxidem uhličitým. Patří k nejsilněji mineralizovaným pramenům ve městě.
Tradiční použití
Křížový pramen se v Mariánských Lázních tradičně pije při potížích trávení a látkové výměny; sírany a sodík mu dávají charakteristický projímavý účinek, pro který byl proslulý dřív, než tu stál první hotel. Které diagnózy k tomu patří a co o pitné kúře říká výzkum, najdete na stránce Minerální prameny a pitná kúra a v článku o lázeňské léčbě trávicího ústrojí. O zařazení pramene do léčebného plánu rozhoduje lázeňský lékař.
Chuť
Výrazně slaná až nahořklá, s minerálním podtónem a jemným perlivým šuměním. Pro prvonávštěvníky bývá intenzivní — přesto ji mnozí považují za nejcharakterističtější chuť Mariánských Lázní.
Rudolfův pramen (Rudolfsquelle)
Poloha a historie
Rudolfův pramen nese jméno korunního prince Rudolfa. Vyvěrá v Úšovicích v dolní části města, kde u něj stojí vlastní pavilon; jeho voda je ale přivedena i do pavilonu Křížového pramene u kolonády, takže ho pohodlně ochutnáte v centru lázní.
Složení
Kyselka bohatá na vápník a hořčík — hydrogenuhličitanová voda s nižší celkovou mineralizací než Křížový pramen. Poměr vápníku a hořčíku v jeho vodě je v lázeňské praxi považován za mimořádně příznivý.
Tradiční použití
Rudolfův pramen je klasický „ledvinový" pramen Mariánských Lázní: tradičně je základní volbou při onemocněních ledvin a močových cest a bývá součástí pitných kúr při osteoporóze; předepisuje se i dětem. Co u močových kamenů a zánětů dokládají studie s hydrogenuhličitanovými vodami, shrnuje článek Léčba ledvin a močových cest. Který pramen a v jakém množství, určuje lázeňský lékař podle rozboru moči a typu obtíží.
Chuť
Svěží a čistá, méně slaná než Křížový pramen. Vápník dodává vodě lehce křídovou texturu na jazyku.
Karolinin pramen (Karolinenquelle)
Poloha a historie
Původně se jmenoval Nový pramen; jméno princezny Karolíny Augusty dostal roku 1817. Jeho pavilon patří k souboru staveb kolem kolonády, pár kroků od Zpívající fontány — a právě jemu je zasvěcena klasicistní kolonáda Karolinina pramene, jedna z nejfotografovanějších staveb města.
Složení
Kyselka s mimořádně vysokým obsahem hořčíku, sycená přirozeným oxidem uhličitým.
Tradiční použití
Vysoký podíl hořčíku z Karolinina pramene dělá tradiční volbu při ledvinových kamenech; lázeňští lékaři ho často předepisují v kombinaci s Rudolfovým pramenem v jinou denní dobu. Podrobnosti o pitné kúře u urologických diagnóz najdete na stránce Minerální prameny a pitná kúra. O zařazení rozhoduje lázeňský lékař.
Chuť
Mírně hořká, jak to u vod s vysokým obsahem hořčíku bývá, s jemným perlivým šuměním.
Ambrožův pramen (Ambrosiusquelle)
Poloha a historie
Tři vývěry Ambrožova pramene najdete v lázeňském parku pod Goethovým náměstím, kousek od Centrálních lázní. Sám Goethe u něj rád odpočíval. V 19. století se mu pro údajné účinky na krásu a svěžest říkalo také „pramen lásky".
Složení
Železnatá kyselka — voda s vyšším obsahem železa, které zanechává u výtoku typický rezavý povlak.
Tradiční použití
Pro obsah železa býval Ambrožův pramen doporučován při chudokrevnosti a tradičně také při potížích močových cest. Zda a jak ho zařadit do pitné kúry, určuje lázeňský lékař; přehled tradičního použití všech pramenů najdete na stránce Minerální prameny a pitná kúra.
Chuť
Kovová, s lehkou trpkostí — železitá chuť je nezaměnitelná. Ne každému vyhovuje, ale znalí lázeňští hosté si cení právě tohoto profilu.
Mariin pramen (Marienquelle)
Poloha a historie
Pramen, který dal městu jméno, najdete za Centrálními lázněmi. Sirný zápach vývěru dal místu původní jméno „Smrdutá louka", než je přejmenovali podle obrázku Panny Marie; využíval se ještě před založením lázní.
Složení
Mariin pramen není pramenem v klasickém slova smyslu: z hlubin tu nevyvěrá voda, ale téměř čistý oxid uhličitý (99,7 %) — „Mariin plyn", který se jen druhotně rozpouští v mělké podzemní vodě.
Použití
Mariin pramen se nepije. Plyn se jímá a v sousedním lázeňském domě Maria Spa aplikuje v suchých uhličitých koupelích a plynových injekcích — proceduře, kterou Mariánské Lázně proslavily. Co o ní lze říci a kdo o jejím zařazení rozhoduje, popisuje stránka CO₂ terapie.
Lesní pramen (Waldquelle)
Poloha a historie
Lesní pramen vyvěrá na severním okraji lázeňské čtvrti u Třebízského potoka a jeho empírový pavilon z roku 1869 patří k nejpůvabnějším v lázních. Ranní cesta k Lesnímu prameni s pohárkem v ruce je pro mnoho hostů denním rituálem. Jeho voda teče také do budovy Ensana Centrální Lázně, kde je přístupná hostům.
Složení
Jemná alkalická kyselka — nejjemnější z velkých pitných pramenů, s mírnější mineralizací a přirozeným oxidem uhličitým.
Tradiční použití
Lesní pramen se tradičně užívá při onemocněních horních cest dýchacích — díky jemnému alkalickému složení i k inhalacím a kloktání — a při žaludečních potížích. Lázeňští lékaři ho často volí také k doplnění denního pitného režimu. Podrobnosti na stránce Minerální prameny a pitná kúra.
Chuť
Jemná a osvěžující, s lehkým perlivým šuměním a umírněnou slaností. Kdo zkouší pitnou kúru poprvé, často začíná právě zde — pokud to tak lékař předepíše.
Ferdinandův pramen (Ferdinandsquelle)
Poloha a historie
Ferdinandův pramen je nejstarší písemně doložený pramen Mariánských Lázní. Jméno nese po Ferdinandovi I., za jehož vlády se tu v 16. století pokoušeli vařit sůl. Půvabný pavilon z roku 1827 stojí v dolní části města v Úšovicích; vede k němu příjemná procházka Úšovickým parkem a cestou lze ochutnat i Antonínův pramen.
Složení
Silná glaubersolná kyselka. Ferdinandův pramen má nejvyšší mineralizaci ze všech mariánskolázeňských pramenů; složením se podobá Křížovému prameni.
Tradiční použití
Tradiční použití odpovídá Křížovému prameni — potíže trávení a látkové výměny. Podrobnosti a doložené studie najdete na stránce Minerální prameny a pitná kúra; o zařazení rozhoduje lázeňský lékař.
Chuť
Ještě výraznější než Křížový pramen: slaná, hutná, s jemným šuměním. Pramen pro ty, kdo už vědí, co od mariánskolázeňské vody čekat.
Antonínův pramen
Pramen dolní části města sloužil okolním usedlostem dávno před vznikem lázní; dnešní pavilonek v Úšovicích pochází z roku 1997, kdy byl vývěr nově zachycen. Osvěžující, dobře pitelná kyselka, kterou místní považují za nejlepší „stolní" a chodí si sem plnit lahve. Spolu s Ferdinandovým pramenem tvoří přirozený cíl procházky dolní částí města.
Lesní kyselky: Farská kyselka a Balbínův pramen
Kdo hledá prameny stranou kolonády, má dva cíle v lesích severně od města.
Farská kyselka je volně vyvěrající železnatá lesní kyselka a klasický cíl lázeňské vycházky. K prameni vede modrá turistická značka lesem směrem na Prameny; nenáročná cesta od kolonády zabere necelou hodinu. Kdo chce okruh prodloužit, může pokračovat k rezervaci Smraďoch — obojí se vejde do jednoho dopoledne. Železnatá voda zanechává u výtoku typický rezavý povlak; pohárek přímo na místě k zážitku patří.
Balbínův pramen, jemná železnatá kyselka pojmenovaná po učenci Bohuslavu Balbínovi, vyvěrá v přírodní památce Prameniště u Balbínova rybníčku mezi čtvrtí Hleďsebe a lesy severně od města. Okolní rašelinné loučky patří k posledním místům, kde roste vzácná rosnatka — pramen si proto zaslouží tichou, ohleduplnou návštěvu.
Rady na cestu k pramenům
Správný pohárek
Používejte tradiční porcelánový pohárek s plochým uchem, které slouží jako trubička. Trubička zpomaluje pití — a pomalé pití po malých doušcích k pitné kúře patří. Krásné exempláře najdete v obchodech ve městě; jsou i skvělým suvenýrem. Více v článku o lázeňském pohárku.
Kdy a kolik pít
Voda se pije zpravidla ráno nalačno, pomalu, po doušcích a za chůze. Kolik pohárků za den, z kterého pramene a v jakém pořadí, není dáno předem — rozpis sestaví lázeňský lékař po vstupní prohlídce a v průběhu pobytu ho upravuje. Obvyklý průběh dne, praktické zásady a to, co o pitné kúře říká výzkum, popisuje průvodce pitnou kúrou.
Teplota a čerstvost
Pijte vodu přímo u pramene. Stočená do lahve během několika hodin ztrácí oxid uhličitý a s ním i svou chuť. Prameny jsou přístupné celoročně, i v zimě — někteří lázeňští hosté přísahají právě na zimní pitnou kúru, kdy je park zasněžený a kolonáda tichá.
Odkud se prameny berou
Minerální prameny Mariánských Lázní vděčí za svou existenci geologické zvláštnosti: hluboko pod povrchem se oxid uhličitý sopečného původu setkává s podzemní vodou, která prosakuje různými vrstvami hornin a rozpouští z nich různé minerály. Proto může na tak malém území vyvěrat tolik pramenů s odlišným složením — a proto se v Mariánských Lázních dá pitná kúra sestavit z několika vod podle toho, co pacient potřebuje.
Závěr
Minerální prameny Mariánských Lázní nejsou muzejní exponát. Tečou dnes stejně jako před dvěma sty lety a pitná kúra zůstává základem zdejší lázeňské léčby. Dejte si na čas, poraďte se s lázeňským lékařem — a objevte pramen po prameni podzemní bohatství tohoto výjimečného města.
