Praktický katalog minerálních pramenů Mariánských Lázní: Křížový, Karolinin, Rudolfův, Lesní, Ambrožův, Ferdinandův pramen a lesní kyselky. Kde pramen najdete, jak se k němu dostanete, jak voda chutná, orientační otevírací doba a kde koupit lázeňský pohárek.
Mariánské Lázně (Marienbad) leží v jedné z nejbohatších pramenných oblastí Evropy. Přímo ve městě vyvěrá na čtyřicet minerálních pramenů, v okolních lesích a loukách jich je kolem stovky — a každý má vlastní charakter, chuť a příběh. Tato stránka je praktický průvodce: kde který pramen najdete, jak se k němu dostanete, jak voda chutná a co si vzít s sebou.
Který pramen, v jakém množství a kdy pít, určuje při pitné kúře lázeňský lékař po vstupním vyšetření. Čím se jednotlivé vody liší a při jakých obtížích se v Mariánských Lázních tradičně předepisují, najdete na stránce Minerální prameny. Zde se soustředíme na procházku mezi prameny.
Prameny pocházejí z podloží Slavkovského lesa. Dešťová voda prosakuje do hloubky, obohacuje se o minerály z okolních hornin a spolu s oxidem uhličitým sopečného původu stoupá tektonickými zlomy zpět k povrchu. Voda putuje podložím dlouho, než vyvěrá — a právě proto se od obyčejné vody tolik liší.
Všechny mariánskolázeňské prameny jsou studené kyselky: voda vyvěrá s teplotou kolem 7–10 °C a obsahuje přírodní oxid uhličitý (CO₂), který jí dává charakteristické šumění. V obsahu minerálů se však prameny výrazně liší — některé jsou bohaté na železo, jiné na Glauberovu sůl, další na vápník nebo hořčík. Proto každý chutná jinak.
Prameny u Hlavní kolonády tvoří historické centrum lázeňského života. Zde se hosté procházejí s pohárky v ruce a vychutnávají si atmosféru litinové kolonády, Zpívající fontány a okolních pavilonů. Všechny tři kolonádní prameny jsou od sebe jen pár kroků, po rovině a s dlážděnými cestami.
Křížový pramen je nejslavnější mariánskolázeňský pramen — ten, u kterého začala historie lázní. Pramen znali místní odedávna, ale slávu mu přinesl až tepelský klášterní lékař Josef Jan Nehr, který koncem 18. století prosadil první lázeňské stavby. Kříž, který dal prameni jméno, tu stojí od roku 1749. Dnešní klasicistní pavilon pochází z roku 1912 a je obřadním středobodem každé pitné kúry.
Karolinin pramen se původně jmenoval Nový pramen; jméno císařovny Karolíny Augusty dostal roku 1817. Právě jemu je zasvěcena klasicistní kolonáda Karolinina pramene, jedna z nejfotografovanějších staveb města.
Rudolfův pramen nese jméno korunního prince Rudolfa. Vyvěrá u vlastního pavilonu v dolní části města v Úšovicích, jeho voda je však přivedena také do pavilonu Křížového pramene u kolonády — ochutnat ho tedy můžete pohodlně v srdci lázeňské čtvrti i u zdroje.
Podél promenád, v parcích a v dolní části města najdete další prameny, ukryté v empírových pavilonech a zahradních altánech. Cesta k nim je příjemnou procházkou parkem — a v Mariánských Lázních je procházka s pohárkem stejně důležitou částí dne jako pramen sám.
Ambrožův pramen má tři vývěry v lázeňském parku pod kolonádou, kousek od Centrálních lázní a pod Goethovým náměstím. Pro obsah železa se mu v 19. století říkalo také „pramen lásky" — a sám Goethe u něj prý rád odpočíval.
Lesní pramen vyvěrá na severním okraji lázeňské čtvrti u Třebízského potoka a jeho empírový pavilon z roku 1869 patří k nejpůvabnějším v lázních. Ranní cesta k Lesnímu prameni s pohárkem v ruce je pro mnoho hostů denním rituálem.
Mariin pramen — pramen, který dal městu jméno — není pramenem v klasickém slova smyslu. Z hlubin tu nevyvěrá voda, ale téměř čistý oxid uhličitý (99,7 %), „Mariin plyn", který se jen druhotně rozpouští v mělké podzemní vodě. Sirný zápach vývěru dal místu původně jméno „Smrdutá louka", než je přejmenovali podle obrázku Panny Marie. Využíval se ještě před založením lázní.
Ferdinandův pramen je nejstarší písemně doložený pramen Mariánských Lázní — už v 16. století, za vlády Ferdinanda I., po němž nese jméno, se tu zkoušela vařit sůl. Půvabný pavilon z roku 1827 stojí v dolní části města v Úšovicích a je vděčným cílem odpolední procházky.
Antonínův pramen v Úšovicích sloužil okolním usedlostem dávno před vznikem lázní; dnešní pavilonek pochází z roku 1997, kdy byl vývěr nově zachycen. Místní ho považují za nejlepší „stolní" kyselku a chodí si sem plnit lahve.
Kdo hledá prameny stranou kolonády, najde v lesích severně od města volně vyvěrající kyselky bez pavilonů a otevírací doby. Cesta k nim je zároveň lázeňskou vycházkou po značených stezkách; vezměte si pevnou obuv a pohárek.
Farská kyselka je volně vyvěrající kyselka v lesích severně od města a klasický cíl lázeňské vycházky. Železnatá voda zanechává u výtoku typický rezavý povlak — pohárek přímo na místě k zážitku patří.
Balbínův pramen, pojmenovaný po učenci Bohuslavu Balbínovi, vyvěrá v přírodní památce Prameniště u Balbínova rybníčku mezi čtvrtí Hleďsebe a lesy severně od města. Okolní rašelinné loučky patří k posledním místům, kde roste vzácná rosnatka — pramen si proto zaslouží tichou, ohleduplnou návštěvu po vyznačených cestách.
Podrobný průvodce průběhem pitné kúry najdete v článku Pitná kúra — průvodce, rozdíly mezi jednotlivými vodami v článku Průvodce minerálními prameny.
Většina pramenů je volně přístupná po celý rok a voda je u nich zdarma. Pavilony kolonádních pramenů jsou orientačně otevřené od 6:00 do 18:00, v létě obvykle o hodinu déle; provozní doba se mění podle sezóny, proto si aktuální hodiny ověřte přímo na místě nebo na kolonádě. Lesní kyselky jsou přístupné kdykoli, některé menší pavilony a altány mimo centrum mohou být v zimě uzavřené.
Procházka podél všech hlavních pramenů trvá přibližně 2–3 hodiny a vede nejkrásnějšími částmi lázeňské čtvrti, parků a lesů — ideální program na jedno dopoledne s pohárkem v ruce.
10 pramenů v interaktivním přehledu — filtrujte podle toho, s čím má voda pomoci a kde vyvěrá.
S čím má pramen pomoci?
Kde vyvěrá?
Kyselka s Glauberovou solí
Nejslavnější mariánskolázeňský pramen, u kterého začala historie lázní. Charakteristickou nahořklou chuť mu dává Glauberova sůl; tradičně se pije při potížích trávení a metabolismu. Klasicistní pavilon u kolonády je obřadním středobodem každé pitné kúry.
Silná glaubersolná kyselka
Nejstarší písemně doložený pramen Mariánských Lázní — už v 16. století se tu zkoušela vařit sůl. Účinky se podobají Křížovému prameni, chuť je ještě výraznější. Půvabný pavilon stojí v dolní části města v Úšovicích a je vděčným cílem procházky.
Kyselka bohatá na vápník a hořčík
Klasický „ledvinový“ pramen Mariánských Lázní: díky vysokému obsahu vápníku je tradiční volbou při onemocněních ledvin a močových cest a jako podpora při osteoporóze. Pramen vyvěrá v Úšovicích; pohodlně jej ochutnáte v pavilonu u kolonády.
Kyselka s vysokým obsahem hořčíku
Pramen pojmenovaný po císařovně Karolíně Augustě vděčí za svou pověst mimořádně vysokému obsahu hořčíku — tradičně se doporučuje při ledvinových kamenech. Jeho pavilon patří k souboru staveb kolem kolonády, pár kroků od Zpívající fontány.
Jemná alkalická kyselka
Nejjemnější z velkých pitných pramenů, tradičně užívaný při onemocněních horních cest dýchacích — i k inhalacím a kloktání — a při žaludečních potížích. Elegantní pavilon na severním okraji lázeňské čtvrti je oblíbeným cílem ranní procházky.
Železnatá kyselka
Pro obsah železa býval oslavován jako „pramen lásky“ — doporučuje se při chudokrevnosti a tradičně i při potížích močových cest. Najdete ho v lázeňském parku pod Goethovým náměstím; sám Goethe u něj rád odpočíval.
Přírodní plyn CO₂ (99,7 %)
Nejde o pramen v klasickém slova smyslu: z hlubin tu nevyvěrá voda, ale téměř čistý oxid uhličitý (99,7 %) — „Mariin plyn“, který se jen druhotně rozpouští v mělké podzemní vodě. Právě tento vývěr plynu dal městu jméno. V suchých koupelích a plynových injekcích plyn podporuje prokrvení a odlehčuje srdci a cévám; procedura je výsadou zdejších lázeňských domů.
Železnatá lesní kyselka
Volně vyvěrající kyselka v lesích severně od města a klasický cíl lázeňské vycházky. Železnatá voda zanechává u výtoku typický rezavý povlak — pohárek přímo na místě k zážitku patří.
Jemná železnatá kyselka
Tichý lesní vývěr na okraji Balbínova rašeliniště v severní části města, pojmenovaný po učenci Bohuslavu Balbínovi. Kdo hledá prameny stranou kolonády, najde tu les, ptačí zpěv — a kyselku, kterou zná jen málokterý lázeňský host.
Osvěžující kyselka
Pramen dolní části města: jeho pavilon v Úšovicích je oblíbený u místních, kteří si sem chodí plnit lahve. Osvěžující, dobře pitelná kyselka — ideální zastávka na procházce k Ferdinandovu prameni.
Informace nenahrazují lékařskou radu — vhodnou pitnou kúru vždy konzultujte s lázeňským lékařem.
