Křížový pramen
Kyselka s Glauberovou solí
Nejslavnější mariánskolázeňský pramen, u kterého začala historie lázní. Charakteristickou nahořklou chuť mu dává Glauberova sůl; tradičně se pije při potížích trávení a metabolismu. Klasicistní pavilon u kolonády je obřadním středobodem každé pitné kúry.
V kostce
Kde vyvěrá
U kolonády
Typ
Pitný pramen
Klasifikace
sírano-hydrogenuhličitanová sodná železnatá kyselka, studená, hypotonická, velmi silně mineralizovaná
Složení všech pramenů v přehledné tabulceTradičně se užívá při
Pramen znali místní odedávna; první písemné zprávy o pitných kúrách pocházejí už ze začátku 17. století. Slávu mu přinesl tepelský klášterní lékař Josef Jan Nehr, který koncem 18. století prosadil první lázeňské stavby. Pije se zpravidla ráno před snídaní, pomalu a po doušcích — přesné dávkování určí lázeňský lékař.
Z historie pramene
Roku 1749 začal tepelský lékárník Damián Schulz z vody pramene odpařovat projímavou sůl, kterou prodával pod jménem „Sal Teplensis“, a nechal u vývěru vztyčit dřevěný kříž — podle něj dostal pramen jméno. První řádné jímání do osmiboké dřevěné jímky provedl roku 1790 klášterní lékař J. J. Nehr. Roku 1818 vyrostl nad pramenem pavilon na jónských sloupech; při přestavbě v letech 1911–1913 se zachytilo přes 36 drobných vývěrů. Od roku 1936 se pramen jímá vrty a úprava z let 1955–1956 slouží beze změn dodnes.
Zdroj: Minerální prameny v Mariánských Lázních k pitné léčbě (Bartoš, Nečasová, Knára, 2018).
Jak funguje pitná kúra
Voda se pije pomalu, po doušcích, zpravidla před jídlem — tradičně z pohárku se sosáčkem, který ji vede mimo přední zuby. Který pramen, kolik a jak často, určuje lázeňský lékař, protože každá voda působí jinak. Tato stránka informuje a nenahrazuje lékařskou radu.
